Kde jsem začal

Začal jsem na strojárně u soustruhů, frézek a vrtaček. Později jsem se dostal ke kontrole a defektoskopii, kde jsem nakonec strávil řadu let.

Projel jsem kvůli práci půl Evropy a kontroloval všechno možné — od malých součástek až po obrovská zařízení.

Právě tam jsem si oblíbil jednu věc: když kvalitář nemá co dělat, většinou všechno funguje tak, jak má.

Co si většina lidí myslí

Že kvalitář celý den nic nedělá a pije kafe. Že otravuje. Že je to ten, kdo přijde, když už je pozdě, a pak stejně nikdo neposlouchá.

Někdy to tak vypadá i zvenku. Realita je jiná — a o tom píšu na blogu, ne tady.

Proč programuju

Chtěl jsem s kvalitou skončit. Šel jsem na rekvalifikaci, rok na neschopence, živnost jako zámečník a programátor. Pak konec živnosti a návrat na kontrolu kvality, odkud jsem původně utíkal.

Programování mě ale nepustilo.

Ne kvůli motivačním citátům. Baví mě vzít něco, co neexistuje, a postavit to. A když to nefunguje, zjistit proč — což je vlastně to samé, co dělám ve výrobě, jen s jinými nástroji.

Co dělám dnes

Jednou nohou ve výrobě. Druhou u klávesnice.

Ve dne řeším kvalitu a procesy. Po večerech stavím vlastní věci — hru nedělejnic a nástroj QualityAlibi. Oba beru vážně. Ne jako cvičení. Jako sázku na to, že IT jednou může být víc než večerní koníček.

Kam směřuju

Chci, aby mě jednou živilo to, co stavím u počítače. Zatím mě živí výroba — a ta mi zase dodává problémy, které pak řeším v kódu.

Tenhle web je záznam z obou světů. Ne portfolio hotových věcí. Deník z toho, kde právě jsem.